Bobber - stavba

Podrobnosti
Kategorie: Uncategorised
Vytvořeno: 26. 3. 2016 17:37
Zveřejněno: 26. 3. 2016 17:37
Napsal Super User
Zobrazení: 22736

Bobber - hornoplošník s trupem z nerezových trubek.

"Bobber", původně koncem 20. století nazývaný "bob-job", je druh motocyklu s vlastním stylem. Typická konstrukce zahrnuje odstraňování přebytečné karoserie z motocyklu; sejmutí předního blatníku a zkrácení zadního blatníku, a odstranění všech zbytečných dílů pro snížení hmotnosti. Ve stylu "bobber" se kromě motocyklů dělají i letadla, kde snížená hmotnost se projeví na letových vlastnostech.

Pokusím se vyrobit model hornoplošníku s velkou plochou křídel a nízkou hmotností, mohl by létat krásně pomalu. Trup bude konstrukce z tenkostěnných nerezových trubek, pájených natvrdo miniautogenem, stříbrnou pájkou. Křídla a ocasní plochy klasické konstrukce z žeber, potah folií Solartex. Odpružený dvoukolový podvozek s obřími koly ("bush wheels") pro pohodlné přistávání. Kapotáž jenom v přední části trupu, laminátová haubna (pokusím se jí udělat otevírací pro snadnou výměnu baterií). Rozpětí: 2,22m. Pohonná jednotka: elektromotor třídy 5320, vrtule cca 20", regl 100A, baterie 6s 4500mAh - nebo možná spalovák?

Inspirace existujícím letadlem Savage Bobber firmy Zlin Aviation je zřejmá:

Začal jsem tím, že jsem zakoupil soupravu miniautogenu Kemper, tenkostěnné nerezové trubičky a stříbrnou pájku. Po prvních pokusech to vypadá, že trup by touto technologií měl jít vyrobit a mohl by být velice pevný a poměrně lehký.

 

Takto vypadají první pokusy pájení natvrdo:

 

 

Hmotnosti nerezových trubiček se stěnou 0,25mm:

průměr 6mm: 37g/1m
průměr 5mm: 29g/1m
průměr 4mm: 24g/1m
průměr 3mm: 17g/1m

 

Pro představu jsem slepil ze špejlí malý modýlek trupu...

 

 

...- a na papír načmáral plánek v měřítku 1:1:

 

 

Podle výpočtu celková délka trubiček bude dvanáctinásobek délky trupu, tedy pro trup dlouhý 120cm je to cca 15m trubiček, to je hmotnost 360g. Příjemně mě překvapila hmotnost pájeného spoje, bál jsem se že to stříbro bude hodně těžké. Správně udělaný pájený spoj dvou trubiček váží méně než 0,5g, spoj tří nebo čtyř trubiček bude o něco těžší. Při 50 spojích to je řekněme 40g. Tedy samotný pájený trup by mohl vážit 400g a to vynikající! Plus nějaké drobnosti, s kterými jsem nepočítal, řekněme 500g.

Zkusím odhadnout letovou hmotnost celého letadla:

             první odhad                                          skutečnost (průběžně doplňuji) 

trup            500                                                        700
vrtule          160   (APC)                                           77    (dřevěná Fiala 20x12)
ocas           300
podvozek   1000 (vč. "tundra" nafukovacích kol)    531 (AirTop 160mm nahrazeny Kavany 150mm)
křídla         1500
motor         630                                                        537   (zde jsem ušetřil změnou MegaMotor 5330 na Axi 5320)
baterky       770 (2 x 3s 4500 mAh GensAce)          770
serva         300 (6 ks standardní velikosti)               228 ( 6 serv Graupner Brushless HBS 660 BB MG)
regl            110 (HobbyWing 100A v3)                    109
kabely          70
přijímač        20                                                        17
haubna       200 (laminátová)                                   70 (prozatím z letadla Bendix special)
ostruha        50
sklo kabiny    40
kapotáž       100                                        


CELKEM:   5660g

Při ploše křídel 72dm2 to je plošné zatížení 78g/dm2, a to není špatné!

Ono to s tím odhadem nakonec nevyjde, vždycky se na něco zapomene co něco váží, kdybych se nakonec dostal celkem na 5700g, byl by to úspěch.

 

Už mám koupená kola. Musí to být pořádné pneumatické bantamy, ale hmotnost mě držela při zemi, tedy jsem vzal "pouze" 160mm. Jedno kolo váží 340g!

 

 

Pustil jsem se do pájení trupu. Pájím na desce protipožárního (červeného) sádrokartonu, trubičky mám položené na podložkách, abych pod ně mohl vložit ocelovou planžetu, která chrání sádrokarton před pálením plamenem. Přímo na desku jsem si nakreslil plán, pro obě poloviny trupu vlastní (zrcadlově otočený).

Hmotnostně je to zatím paráda, jeden bok trupu váží 90g.

 

 

Už je z toho prostorová konstrukce, zatím 206g:

 

 

Zapájel jsem diagonální vzpěry, trup začíná být prostorově zajímavý. Hmotnost úměrně narostla, 260g:

 

Zase o kousek dál, levá polovina je hotová od ocasu až po čumák. Už to chytá tvary letadla. 306g:

 

Dneska delší šichta, 6 hodin řezání trubek, broušení na míru a pájení. Vytvaroval jsem čumák a přidal některé důležité vzpěry. Hmotnost již 410g.

Na ty trubky, co trčí vepředu, přijde přišroubovat sklotextitová přepážka. Tato přepážka je vyosena vzhledem k horní straně trupu, cca o 2,2° dolů a 1,7°doprava. Přes silentbloky pak bude přišroubovaná druhá (přední) přepážka, a na ní už motor. Při šroubování motoru na tu druhou (přední) přepážku se bude moci vyosení ještě doladit.

Na poslední fotografii je vidět neočištěný pájený spoj, ještě se struskou. Ta se snadno seškrábne a opláchne vodou (v horké se rozpouští jako cukr).

Trubičky jsou nerez se sílou stěny 0,25mm. Používám tloušťky 3, 4, a 5mm (zatím). Asi použiju i 2mm, až budu tvořit detaily vnitřku.
Aby se pájené spoje nerozpadávaly při pájení další trubičky do již hotového spoje více trubiček, používám pájky s různou teplotou tavení - postupuju od nejvyšší teploty k nejnižší.

K očištění spojů po pájení jsou super dvě věci:

1. elektrochemicky - LiFePo4 baterie 4s (nebo prostě autobaterka), plus na konstrukci a mínus na takový štětec udělaný z proužku plechu a omotaný hadříkem. Namočí se do elektrolytu a Tradáááá... čistí to velmi rychle (skoro okamžitě) a krásně do čista.
Ten elektrolyt buď hydrogensíran sodný - prodává Mountfield pod názvem "PH MINUS" (bílý prášek, rozpouští se ve vodě), nebo odrezovač (obsahující kyselinu fosforečnou). Obojí funguje jako pohádka. Nerez to očistí do stavu "jako nový", tj.lesklý a čistý, tam kde byl vyžíhaný až do černa, tam po vyšištění je stříbrný a čistý. Po vyleštění gumovým kotoučkem je opět lesklý.

2. Vyleštění gumovým brusným kotoučkem v Dremelce - toto jde v podstatě stejně rychle jako tou chemií, ale nedá se s tím dostat všude, takže nejlepší je kombinace 1 + 2.

 

:idea:  :idea:  :idea:   Tak tenhle nápad si nechám patentovat!!!   :lol:
K čemu byste řekli, že jsou dobré příchytky na kabely?

Jdou krásně těsně nacvaknout na trubku, a když se do té dírky vyřízne závit M2 (nebo vhodné samořezky do plastu, ty ale moc rád nemám), bude to ťip-ťop příchytka na kapotáž. Dokonce myslím že z toho půjdou udělat skvělé panty např. na otevírací dvířka v kapotáži.
Je to tak pevné, že uvažuju, že bych tím přišrouboval i pomocnou destičku z karbonového laminátu, ke které bude přišroubovaná výškovka.

 

Centroplán

Zase to bude stříbrem pájená prostorová konstrukce, taková klec - po straně dvě odlehčená žebra (laserem vyříznutá z nerez plechu), uvnitř mosazná pouzdra pro spojovací trubky křídel, všechno spojené do pevného celku trubičkami stejnými jako trup. Tato konstrukce se přiletuje na vršek trupu.

Zhruba vytvořeno. Ještě tam přidělám pár diagonálních vzpěr, ale už je to funkční. Křídla na to jdou nasunout.
Pro pájení jsem mezi ty dvě bočnice vložil přesně uříznuté (u kamaráda truhláře) špalíky dřeva, stáhnul svěrkami, a ty mě zajistily rovnoběžnost bočnic a jejich přesnou vzdálenost, aby to nakonec pasovalo na trup.

 

 

Další příčky v čumáku, a také dole, v místě kde bude podvozek.

Z trubiček už to bude skoro všechno. Hmotnost trupu je teď už 500g, plus centrolpán 150, tedy hmotnost trupu se dá čekat do 700g.

Čekal jsem o něco méně, ale v porovnání s pevností je to pohádka.

 

Zárodek podvozku. :)
Ve finálním provedení dám asi čepy se segerovkami, teď jsou prozatímně šrouby. Na obrázcích je to neočištěné, tak jak jsem právě doletoval.
Ramena jsou z aerodynamického profilu, cca 12x6mm, tl. 0,3mm.
Klouby: Mosazná futýrka ve tvaru cca elektrikářské "čokolády", průměr díry 4mm. Zde očištěno chemicky, ještě to pak přeleštím gumovým kotoučkem.
Podvozkové nohy - už očištěné. Stejně se ale bude leště letovat pomocná vzpěra (do tvaru "A").

 

 

... a tady už je podvozek naleštěný: Kyselina do ultrazvukové čističky a ještě se do toho pustí proud... funguje to výborně:

 

Centroplán už je přiletovaný na místě:

 

Trup tak jak je na poslední fotce, včetně centroplánu a podvozku s koly, má hmotnost 1618g.

Přiletoval jsem na ocas plošky. Na spodní stranu trupu držák pro ostruhu a na horní stranu trupu držák pro VOP. Všechno je osazeno matičkami M4. Dolů se bude šroubovat ostruha, žádnou vhodnou hotovou jsem nikde nenašel, budu muset vytvořit vlastní. Chci kolečko o průměru cca 55mm.



Nahoru se bude šroubovat VOP. Váhám jestli jí přišroubovat přímo na ty plechové plošky, nebo jestli mám udělat pomocnou destičku (uhlíkovou) a až na ní šroubovat VOP. Zřejmě udělám tu destičku, aby se pro oporu VOP udělala větší plocha.
Zatím ještě nevím, jak připojit SOP na VOP. Ocasní plochy jsou balsové, konstrukční, s potahem Solartexem. Asi přilepím SOP shora kolmo natupo na VOP s nějakými pomocnými čepy (třeba z bambusových špejlí?) a tím vytvořím jeden celek VOP + SOP ve tvaru obráceného "T" a pak mezi ně natáhnu nerezové lanko.

 Pustil jsem se do křídel, vymodeloval jsem z uhlíku držák na serva (křidélka a klapky) a přilepil z překližky jeho uchycení mezi žebra:

Ten uhlíkový držák se bude šroubovat čtyřmi vruty do té zesílené dvojité překližky. Přístupné to bude přes krytky v potahu (balsová okénka).

 

 

Zadní ostruha s kolečkem.

Ostruhu jsem vylaminoval zase z uhlíku (tuhle technologii jsem si nějak oblíbil), pěkně pruží. Hliníkový držák na kolečko Kavan průměr 56mm mi ochotně vyfiknul laserem kamarád Vojta N. dle perfektních výkresů StanleyhoP - oběma velký Dík!

 

 

 

 Křídla.

Tento víkend jsem makal jako čert. Udělal jsem to, na co jsem se netěšil a neumím to - pasoval jsem serva do křídel. Spousta práce s balsou a překližkou, epoxid, disperse, šmirgl, ...
Serva jsem umístil tak jak jsem chtěl, tj. naležato, a vyšlo to fajnově, jsem spokojen. Vytvořil jsem takové domečky, serva jsou do nich přišroubovaná vruty s hlubokým závitem a nahoru se šroubuji čtyřmi maličkými vruty krytky..
V týdnu mi přijdou dlouhé páky na serva, tak potom podle nich udělám vybrání v těch balsových krytkách, ještě křídla vytmelím šlehaným tmelem, přebrousím a bude se potahovat!

Na fotkách je jedno křídlo s krytkami a druhé bez krytek:

Zvážil jsem křídla tak jak teď jsou, dohromady mají (bez serv) 850g. Křídla chci do 1 kg, tak jsem zvědavý, kolik přidá ten Solartex. (Křídla včetně 4 serv nyní váží 1050g, servo s uhlíkovým držákem má rovných 50g.)

 

Připevnění výškovky k trupu.

Vypižlal jsem držák z uhlíkové destičky tl. 3,5mm, hrozná práce, spotřeboval jsem asi dvacet plátků do lupénkové pilky. Přes ty čtyři větší zahloubené díry je tento držák přišroubovaný zápustnými šrouby M4 shora k trupu, a přes ty čtyři menší díry je pak k držáku shora šroubky M3 přišroubovaná výškovka:

 

Poprvé jsem éro kompletně nastrojil, kvůli zjištění těžiště.

Dopadlo to přímo pohádkově, baterky vyšly úplně přesně do těžiště. To je výborné jednak pro letové vlastnosti, a jednak budu moci použít různé baterie.

Tak jak je to zde na fotkách, váží Bobber 5076g - včetně elektroniky, serv, motoru, reglu, vrtule, kapoty, pohonných baterií a záložní přijímačové baterie. Kapota je prozatím vypůjčená z Pipera (je poněkud těžká - doufám že moje bude lehčí), ale ještě chybí nerezové vzpěry křídel, podlaha a pilot. Vypadá to, že se nakonec vejdu do 5500g letové hmotnosti.

 

 Lanka

Kolečko ostruhy je ovládáno svým servem prostřednictvím ocelových lanek, pro ochranu serva jsou vřazené pružinky. Lanka jsou také použita pro výztuhu VOP a SOP:

 

Vzpěry křídel

Líbí se mi montáž a demontáž křídel.
Odmontování jednoho křídla trvá 15 vteřin (montáž je stejně rychlá, jen v obráceném pořadí), nejsou potřeba žádné nástroje :D .

Demontáž vypadá takto:
1. odjistí a vyjme se hlavní čep (rychlospojka) vzpěry křídla - dole u trupu
2. vytáhne se křídlo z trubky (zatím je vzpěra stále ve své poloze)
3. odcvaknou se dva kuláky, pomocné vzpěry se tím pádem položí vodorovně a hlavní vzpěra se přes ně sklopí na křídlo.

 

Podlaha

Nejdříve jsem si vyrobil desku, je to lehká topolová překližka tl. 4mm, a z obou stran jsem jí olaminoval jednou vrstvou tenkého uhlíku. Z této desky budu následně řezat vlastní podlahu, asi v ní vytvořím nějaké kastlíky na baterky a další komponenty:

 

Do podlahy přijdou zapustit Kastlíky na baterky.

Kopyta jsem udělal ze dřeva, potáhnul silikonem (Lukopren N1522) a laminoval šesti vrstvami uhlíkové tkaniny ve vakuu. Kastlíky jsou pevné a lehoučké. Větší kastlík na pohonné LiPolky je o něco větší než moje baterky (dvě 3s 4500 mAh), přijde tam výstelka - proužky z neoprenu nebo podobné pěny, a když se ukáže, že letadlo by uvezlo větší baterky, budu moci použít větší. A hlavně je vůle na délku - 60mm - polohou baterek se bude dát štelovat těžiště:

 

 A už jsou kastlíky zapuštěné v podlaze:

 

Haubna, neboli kryt motoru.

Nejprve jsem vyrobil kopyto z pěnové hmoty, vytmelil, obrousil, stříknul černou barvou.

To jsem následně natřel lukoprenem, vyrobil sádrovou pomocnou formu a vylil lukoprenem, takže vznikla silikonová negativní forma. Do té jsem skelnou a uhlíkovou tkaninou vylaminoval vlastní haubnu.

Vyrobená haubna nešla z formy vytáhnout, nakonec  jsem jí z formy vyfouknul kompresorem. Nedokonalostí mé technologie na výsledném laminátu byly povrchové vady, takže zase brousit, tmelit, brousit, tmelit, ... Haubnu budu stříkat na zeleno Solarlakem.

Kabeláž od kabiny k ocasu.

Po levé straně trupu jsem upevnil lehoučkou tenkostěnnou uhlíkovou trubičku, a tou vedu kablíky se servům ocasu. vše je bandážováno pružnou autoelektrikářskou textilné páskou.

Na straně serv ocasu...

... a vepředu:

Kabeláž a konektory v křídlech.

Do křídel jsem zelepil dlouhá brčka (je vidět v detailu na fotkách), do nich protáhnul obandážované kabely od serv. Konektory křídel jsem zvolil MR30 - zdají se mi spolehlivé, jde najustovat síla každého pinu zvlášť, jsou odolné proti otočení a za konektor se dá dobře chytit pro zasouvání a vysouvání. Konektory jsou na pomocné destičce, která je našroubovaná z vnitřní strany kořenového žebra křídla. Konektory jsou utopené v křídle, takže nehrozí jejich poškození při skladování a přepravě.

 Čelní sklo

Čelní sklo...
Měl jsem z něj trochu strach, nikdy jsem ho netvaroval. Ale šlo to docela dobře. Nejdřív jsem si nahrubo obkreslil tvar na obyčejnou průhlednou fólii co se do ní dávají papíry, z ní pak na fólii tl. 0,4mm, něco jako Vivak nebo Durofol. Podržel jsem jí podle trupu a horkovzduškou nahřál okraje, a jakmile změkly, ohnul jsem je podle trubek rámu. Tím sklo drží samo na místě, je odnímatelné, a nijak se nemusí k trupu šroubovat. Výsledek není 100% dokonalý, ale jako první sklo bude fungovat dobře:

 
Sklo centroplánu

Zasklení střední části mezi křídly (průhledný strop pro pilota). Na tohle jsem použil fólii tl. 0,8mm, zn. POLYCASA® PETG, neboli SPECTAR resin, fy. Polycasa (www.polycasa.com).
Tato fólie se daleko lépe tvaruje teplem (horkovzduška, 190°C) než ta předchozí co jsem z ní vyráběl kabinku. Ta se teplem smršťovala.
PETG se teplem nesmršťuje, jen změkne a jde tvarovat. Jedna nevýhoda: ten kousek váží krvavých 40g.
 
Regl
Skvělý regl Hobbywing 100A v3, Platinum series. Obsahuje silný 10A (burst 25A) SBEC, programovatelný, což využiju - serva v Bobberovi jsou HV.
Regl je umístěn na podlaze pod haubnou, úplně vepředu. Kabely vedoucí skrz podlahu jsou chráněny průchodkami:
 
Kapotáž
Kapotáž jsem udělal z tenké překližky (tl. 0,8mm), stříkáno barvou Solarrlac:
 
Elektronika, přístrojová deska
Už šroubkuju načisto, tj. šroubky lepím Loctitem, kabely pro připojení křídel jsou natažené, dráty bandážuju. Vzadu je kompletní elektronika,tj. dva přijímače a Redundancy Bus (pro ochranu serv před nadproudem, zdvojení palubního napájení a přijímačů).
Trup je prakticky hotový, udělal jsem i přístrojovou desku, a jako třešnička na dortu je jeden z přístrojů i funkční :-)
 
Stříkání křídel
Pruhy na křídlech, opět zelený Solarlac, maskování maskovací páskou Tamiya š. 6mm:
Z maskovačky Oramask 810 (je pružná a dobře kopíruje nerovný povrch potahu) jsem si nechal na plotru vyříznout šablony a nastříkal imatrikulaci a nápisy na křídla + logo na směrovku. Stříkal jsemAirbrush pistolkou, černým Solarlacem:
 

Větroň L-213A Inteco - stavba

Podrobnosti
Kategorie: Uncategorised
Vytvořeno: 14. 11. 2015 16:37
Zveřejněno: 14. 11. 2015 16:37
Napsal Super User
Zobrazení: 12028

Akrobatický větroň, maketa v měřítku 1:5.

 

 

Kompozitový drak od Vojtěcha Valenty, trup kevlar (kvůli 2,4 GHz řízení), křídlo a výškovka celouhlík.

Stavba má několik technicky zajímavých detailů...

Jako pohonnou jednotku jsem zvolil motor Hyperion Z4022-16, 504 kV a šestičlánek LiPol, regulátor HobbyWing 50A.

 

S výhodou použiju seriově spojené dvě baterie 3s 2200 mAh, které používám i do jiných modelů a je to pro mě univerzální baterie.

 

Předběžným výpočtem mi vyšlo, že serva výškovky a směrovky mohou být obě přímo v ocasu, budou vyvážena motorem v dlouhém čumáku.

Trup (kevlar, kvůli 2,4 GHz řízení) nemá ve špičce přesně kruhový tvar. Proto jsem po odříznutí špičky vlepil duralový kroužek, 2 x 4 x 40mm. Jednak se tím zpevní špička, a jednak se trup srovnal do přesného kruhu, ve špičce je průměr 38mm, tedy přesně pro kužel, který je určený pro vrtuli 13 x 6,5" (buď Aeronaut nebo RFM):


Duralová motorová přepážka je ručně vypiplaná do vejčitého tvaru podle trupu. Na ní je upevněný motor Hyperion 4022 - ten má průměr 50mm, ale do bachratého trupu se v pohodě vejde. Protože je motor utopený dost vzadu v trupu, vyrobil jsem vyrobil delší hřídelku (100mm) z válcového kaleného kolíku 6mm, DIN6325.

Vyosení motoru jsem zvolil 3° dolů a 1,4° doprava. Vyrobil jsem si z kousku Depronu šablonu, dle funkce tangens jsem si spočítal kudy v šabloně bude procházet závitová tyč M8, přišroubovaná do středu motorové přepážky. Takto vyosenou přepážku jsem zalepil do trupu lepidlem Uhu Endfest 300 s mikrobalony a z obou stran jsem udělal koutové spoje:


Serva v ocasu: směrovka Turnigy 778MG a výškovka MKS DS-6125H.

VÝŠKOVKA:
Obě poloviny výškovky jsou spojené ocelovým drátem s kuličkou pro kulový kloub. V kýlovce jsou vypilované oblé výřezy pro tento drát, servo výškovky (MKS 6125H) je v kýlovce nasvislo a tahá přes krátké táhlo s kulovými kloubky za tu kuličku nahoře. Jednoduché řešení, bez vůlí a pěkně tuhé:


SMĚROVKA:
Použil jsem osvědčenou fintu, kterou používám ve Valentových letadlech na směrovku (se servem nastojato v kýlovce):
L-vahadlo, které jsem urobil z jednoho dílu helikoptéry T-Rex 700E, část uříznul, upiloval a osadil dvěma kuličkovými ložisky.
Toto vahadlo mění směr táhla o 90°. Servo jede nahoru-dolů, a táhlo ke kormidlu jede dozadu-dopředu. Nechtěl jsem použít dlouhé drátové táhlo z trupu až dozadu, raději mám krátká táhla s kulovými kloubky, zase pěkně tuhé a bez vůlí nebo pružení:

A přes tato serva v ocase je pak ještě nalepena další deska, která na sobě nese panty (horní a dolní pant klapky směrovky):


Dokončení montáže ocasu, směrovka:

Čepy směrovky z nerezového drátu do bicyklu, průměr 2mm, na konci válcovaný závit M2,2. Je vidět ten vypiplaný zářez pro šroubovák, vyříznutý diamantovým kotoučkem v Dremelce.
Zadní přepážka, která nese panty pro klapku směrovky, je zalepena koutovými spoji s uhlíkovým rovingem.
I po zalepení zadní přepážky je přístup k ocasním servům, pro případné opravy.
Tak a směrovka je kompletní, je to pořádná lopata! Panty umožňují maximální výchylku směrovky +42, -42 mm.


Křídla:

Serva křidélek a klapek jsou plochá Turnigy 777MG, na brzdy dám nějaká malá 9g servíčka. Plochá serva křidélek + klapek sedí v rámečcích z překližky, zalepených epoxidem + koutové spoje epoxid s mikrobalony.

 

Křidélka mají u serv i na křidélkách kulové klouby.
Klapky mají u serv kulové klouby, a přímo dovnitř klapek jsou zalepené páky z kousků karbonového laminátu tl. 2mm, s dírkou průměr 2mm, kudy je provléknuté táhlo z nerezového drátu průměr 2mm. Páka klapky má od pantu vzdálenost 7mm, takže toto uspořádání vyhovuje pro plný zdvih klapky. Serva klapek mají rovné kryty v rovině s křídlem, není tedy po servech a po pákách klapek ani stopy :-)

 


Křídla jsou k trupu přidělaná spojkou z duralové kulatiny průměr 12mm, ocelového drátu a hliníkových kuželek. Elektrické připojení serv v křídlech zajišťují zajímavé konektory Sub-D 7W2. Kamarád modelář Jarda Falcon mi na ně vyfrézoval sklotextitové kastlíky (pěkná puzzle skládačka), které jsou zalepené do trupu a do nich se konektory šroubují:

 

Aby šly konektory lehce spojovat/rozpojovat, zamáčknul jsem plechové výstupky na tělě konektorů. Nyní jdou konektory krásně zlehka. K tomuto jsem si vybrousil specielní kleště:

 

 

Konektory už jsou v trupu i v křídlech:

 

Veškerá elektronika je v trupu umístěná na RC desce. Na přijímačovou baterii je v ní vytvořený kastlík. Dále jsou zde veškeré konektory - na pohonné baterie, na přijímačovou baterii, na regulátor (používám XT60 a XT30). Servokonektory (průhledné - dobré pro kontrolu) se zapojují do pomocné Rozvodné destičky - pomocí ní je do serv přimixované napětí z přijímačové baterie.

 

Také je zde umístěn RC přijímač Optima9 a Hitec telemetrická ústředna - měřím napětí pohonné baterie a její proud, napětí přijímačové baterie, teplotu regulátoru, teplotu motoru, GPS (výška, rychlost, souřadnice) a Variometr.

 

 

Už se blížíme ke konci stavby, nalepil jsem samolepky:

 

 

Křídla jsem zavíčkoval, tedy přilepil krytky serv. Použil jsem lepidlo ve spreji, 3M 77. Drží perfektně, mám ho raději než oboustranné samolepky.

 

Do ocasu je potřeba dovážit 15g, takže hurá - uděláme zadní kolečko. Kamarád "Puvček" Milan věnoval gumový puk:

 

 

 Držáky antén z mého oblíbeného materiálu, používá se na tabule v reklamních agenturách. Dá se krájet nožem, brousit, vrtat a výborně se lepí vteřiňákem. Jedná se o pěněné PVC desky (známé pod různými obchodními značkami, např. Forex, Ongrofoam, Trovitex, Komatex, Falcon, Lentalight):

 Pilot:

Pilot

Jak by mohlo letadlo letět bez pilota? Vysochal jsem legračního Helmuta.. Použil jsem zelenou pěnovou hmotu, používá se k aranžování květin. Vypadá to jako zkamenělá skelná vata, jde to krásně krájet nožem a tvarovat prsty - lépe než plastelína. Kukla a brýle jsou ze starých kožených pracovních rukavic (aby byla patina), sklíčka brýlí z kinofilmu a obroučky z tenkých gumových "O" kroužků.  Zuby jsou z kousků polystyrenu. První verze hlavičky se nepodařila - popraskala po nástřiku autoemailu ve spreji. Namalované je to nakonec barvou na stěny (co se s nimi maluje byt) + tónovací pasty. Vyšlo to lehké a neleskne se to:

 

 

   Zalétnuto!

Nechal jsem se přesvědčit od kolegů zkušených modelářů, abych první let podniknul na opravdickém letišti s dlouhou přistávací dráhou. Díky bohu za to, přistání nebylo snadné ani na té supr_dráze. Letí to v metrové výšce přes celé letiště a nechce dolů a nechce... :-))) Budu muset zprovoznit ty brzdicí štíty!

Výsledek prvního zalétnutí - Bude to chtít pár úprav:

1. Především vyosení motoru, to jsem moc neodhadnul a je třeba o hodně více potlačit. Bylo to hodně nepříjemný, jakmile jsem vzal za motor, musel jsem dost potlačovat výškovkou, pral jsem se s tím statečně.

2. Větší vrtuli; Se 13x6,5 to na místě žere 30A a to je málo. Rád bych blízko 50A, takže vyzkouším 14x6,5, 14x7 ??? Zkusím to dát do E-calcu, o kolik zvětšit aby bylo o 15A více. Asi pořídím RFM, tohle éro si jí zaslouží. Stávající Aeronautka je přesně na hranici s otáčkami (12.000 RPM).

3. Dodělám ty brzdicí štíty (nechal jsem neosazená serva, ale je to připravené). Těch pár gramů už mě nezabije, a na přistání to brzdím očima, je to raketa. Prý ty štíty dost pomůžou. Teď brzdím Butterfly-mixem, zvolní to tak na polovinu, ale stejně to na přistání letí nekonečně vodorovně a nechce dolů a nechce... Na přistání jsem poprvé nalétával snad desetkrát. :DPři prvním přistání jsem stejně byl dlouhý a přistával jsem až za dráhou do vysoké trávy, podruhé už jsem trefil slušně na dráhu.

4. Asi si budu muset pořídit startovací vozík, sám si to nehodím a s vozíkem by to mohla být skutečná lahoda!

Celkově první dojmy: Letadlo se po odhozu odlepí do vzduchu přímo ukázkové, vzhledem ke hmotnosti se mi to zdá až neskutečný - při odhozu se to prakticky nepropadlo, i když jsem měl slabou vrtuli (se silnější to bude ještě lepší). Ve vzduchu je to hodný, nezaznamenal jsem ani náznak padání po křídle, i když jsem dělal chyby a vydojil jsem to čumákem vzhůru až do zastavení (ten málo potlačený motor to táhne nahoru, a když jsem v tuhle chvíli ubral, zůstalo to na fleku svisle vzhůru, ale nijak mě to netrestalo, nepropadlo se, vzorně se to sklopilo dolů a zase se to rozjelo).
Lítá to hodně rychle. Plošný zatížení skoro 90g/dm je znát :-). Před startem vzal jedno křídlo do ruky excelentní pilot Petr Baťák Pokorný, potěžkal, zvážněl a prohlásil: "Tak to bude hodně rychlý." A měl pravdu...
Počítám, že až se s tím sžiju, že to bude krásný polítání, a určitě žádná nuda ;-) To ale bude chtít ještě spoustu startů.

Dle Dive testu je těžiště skoro OK, snad posunout jen mírně dopředu (Dive-test vybíralo, ale jen velmi pomalu).

 

 

 

 Brzdicí štíty (neboli spoilery) jsou už zprovozněné. Jsou ovládané servy MKS DS-450 přes kulisu.

 

 

 

 

 

 

 

Hydroplán PBY Catalina - stavba

Podrobnosti
Kategorie: Uncategorised
Vytvořeno: 14. 11. 2015 14:44
Zveřejněno: 14. 11. 2015 14:44
Napsal Super User
Zobrazení: 8038

Dnes dorazila v krabici Catalina (superrychlé dodání od fy Hangar1 a za slušnou cenu), takže začnu stavět, bude to zábava. V návodu píšou, že stavba zabere 10 hodin. Takže to bude 30, ale nevadí - aspoň přes zimu bude co dělat. Podle fotografií na webu Great Planes vypadala stavebnice skvěle, bál jsem se, že fotky jsou retušované, za tu cenu jsem čekal spíše slabší kvalitu. Po rozbalení mi spadla čelist, vše je krásně udělané, pevné, pečlivě začištěné. Great Planes BRAVO!!!

Zde jsou obrázky toho, co jsem vybalil z kartonové krabice o rozměrech 92x26x23cm:

Křídla jsou konstrukční, s balsovými žebry (krajní jsou překližková). Přední část křídla je s tuhým (asi balsovým) potahem + navíc zesílení nějakou tuhou černou fólií na náběžce (maketový prvek). Za zmínku stojí zajímavý profil křídla (zdola vyklenutý, tady se GP opravdu vyznamenali, že to nezjednodušili na rovnou plochu).  Trup je pěkně vyztužený, podélně na dně a ve všech místech kde je to potřeba, třeba tam kde budou šroubky. K dokonalosti chybí asi jen kdyby vyztužení bylo provedeno uhlíkem. Ale trup je i tak pěkně tuhý. Nechápu, jak dovnitř dostali tu složitou konstrukci z překližky... Potěšíly mě různé detaily, např. že uchycení hřídelky směrovky a kormidla je v mosazném futýrku a ne jen v nějaké zalepené trubičce.

Opravdu jedinou věc jsem našel, která není 100%: potah na křídlech je v některých místech trochu povolený, ale to nebude žádný problém, vyšponuju ho horkovzdušnou pistolí. Lepší než kdyby byl přešponovaný.

V krabici byl ještě podrobný 20-ti stránkový návod krok za krokem s obrázky a český návod (8 stránek textu, obecné rady + dvoustránkový Anglicko-Český slovník odborných výrazů). Půjde to podle něj jako po másle.

Stavbu jsem začal sestavením stojánku. Ten není jenom pro uložení hotového modelu (na to si udělám vlastní stojánek ze dřeva a filcu, jak si Catalina zaslouží), ale hlavně pro stavbu, aby se trup neválel jen tak na stole.

Varhánky na potahu jsem vypnul žehličkou a horkovzdušnou pistolí. Se žehličkou mi to moc nejde, výsledek není dokonalý, ale mírné nerovnosti beru jako maketovou patinu. Myslím že jsem měl žehličku moc horkou, když jsem teplotu ubral, šlo to líp:

 

 Pohyblivou část výškovky (elevator) jsem shora potáhnul červenou fólií. Možná ještě přidělám bílé pruhy, podle toho, jak to bude vypadat vcelku.

Pantíky jsou z netkané tkaniny a lepí se do připravených zářezů ve směrovce řídkým vteřiňákem. Aby se lepidlo nedostalo na ohebnou část pantíku a tím ho neznehodnotilo, je tady finta: Na pantík v místě, kde se bude ohýbat, nakreslím z obou stran čáru voskovou pastelkou. Pak horkovzdušnou pistolí čáru zahřeju (pozor 100°C, ne víc - vlákna pantu jsou z plastu), vosk ze rozehřeje a zapustí se do tkaniny. V tomto místě se pak lepidlo na tkaninu nechytne a ta zůstane ohebná. Celé se to montuje tak, že se všechny pantíky zasunou nasucho do zářezů v elevatoru, pak se to celé nasune do těla výškovky (stabilizátoru), usadí se, aby byly správné (malé) mezery a pak se ty pantíky zakápnou z obou stran řídkým vteřiňákem. Kape se několik kapek přímo na tu červenou čáru od voskovky. Jde to snadno, vteřiňák se sám chytne jenom tam kde má a pantíky jsou krásně ohebné.

Křidélka jsem připevnil ke křídlu stejným způsobem (na hadrové pantíky s voskovkou):

Motory jsem dlouho vybíral, je tu velké omezení, vzdálenost mezi motory je 21 cm, takže se vejdou pouze 8" vrtule a většina motorů dané velikosti 28x30 vyžaduje spíše 9", 10" nebo i 11" a to se mi nevejde :-( Po několika dnech hledání jsem narazil na stránky MontyModel Group a jejich motor MMG 22-10D. Podle popisu by mohl být velice dobrý: "Vysoká účinnost, životnost a spolehlivost. Motory této série vykazují jednu z největších účinností mezi AC motory vůbec, hlavně díky robusnímu rotoru, jenž má 100% pokrytí kvalitními neodymovými magnety. 100% pokrytí je zde míněno bez mezer mezi magnety v plášti rotoru."

Pan Novotný z MMG se mi ochotně věnoval, konzultoval jsem s ním vrtule atd. Asi později vyzkouším třílisté a možná i protiběžné. Motory jsme nakonec vybrali ještě jiné, obdoba Axi 2212, ale s 1300 kV, to by mělo být přesně ono pro 8" vrtule.

Serva jsem taky vybíral dlouho, chtěl jsem hodně spolehlivá, přeci jen nad tou vodou to pak není legrace... Pokukoval jsem po nějakých s kovovými převody, zvažoval jsem i levná Robbe 8g, která se osvědčila v náročném provozu ve Virusovi... Nakonec jsem zvolil Futaby 3107 do křidélek a 3114 na směrovku a výškovku. Podle všech diskusí jsou velice spolehlivá a navíc jsou nejlehčí v rámci parametrů, které potřebuji. Ta váha serv bude hodně důležitá, snažím se udělat letadlo vzadu co nejlehčí, protože jinak budu muset dát dopředu hodně těžkou baterku (nedej bože 3200mAh) - olovo dávat nechci, Catalina pak vyjde moc těžká a bude po legraci :-) Takže doufám že Futaby mi pomůžou k lehkému zadku, jsou o pár gramů lehčí než konkurence.

Kdyby se mi tak podařilo sehnat kousek 3ky kulatiny z duralu nebo titanu.... udělal bych z ní čep kormidla (ten současný je z ocele) a plastové kormidlo bych udělal z uhlíku, to by bylo něco! Ušetřil bych několik gramů úplně vzadu a to se hodně počítá! To by mě mohlo spasit od té veliké baterky...

Serva Futaba S3114 pro VOP a SOP mají rozteč upevňovacích šroubů 25,4 mm, ale rozteč předvrtaných děr v překližkovém loži v trupu je o něco větší, tak o 2 mm. Takže buď jsem mohl tyto předvrtané díry zalepit a vyvrtat vedle jiné, nebo trochu propilovat díry v servech směrem ven. Propiloval jsem ty díry v servech. Dostal jsem se až na kraj serv, takže jsem vedle děr na překližkovém loži přilepil ještě kousky plastu (vystřižené z kreditní karty) s propilovynými půlkulatými zářezy, a pod šroubky jsem použil podložky, aby to celé dobře drželo. Je to pevné a bude to držet. Zvažuju, jestli ještě servíčka nějak nepřilepit (třeba tavným lepidlem), protože až se nalepí ty zadní vypouklá okna do trupu, už se k servům nedostanu.


Zalepil jsem VOP do trupu, přebytek lepidla ale hrozil, že zapatlá spojovací drát obou půlek elevatoru. Rychle jsem podsunul několik proužků papíru mezi spojovací drát a trup (je tam jen asi 1 mm škvíra) a po vytuhnutí lepidla jsem papírky vytáhnul a poslední odtrhnul (přilepil se). S těmi papírky to byl docela fofr, použil jsem 5 minutový epoxid a hrozilo, že mi zatuhne než to usadím. VOP jsem při lepení kontroloval na rovnoběžnost s křídlem, je to jako když střelí. Pak jsem přidělal SOP, pantíky zase z tkaniny (+ pastelka voskovka), dolní pant je tvořen 3mm čepem s vodním kormidlem. Ještě si budu muset udělat druhý čep bez kormidla - bude to jen tyčka, nahoře s vybroušenou ploškou pro zajišťovacího červíka a dole půlkulatý klobouček (hlavička) místo vodního kormidla. Tenhle druhý čep musím mít kvůli přistávání na suchu, vodní kormidlo by vadilo.

  

Zajímavý nápad!!!: Co kdybych naprogramoval Catalinu v Auroře jako dvoumotorák, tj. každý motor by se dal řídit samostatně? Tak jsem to hned udělal, motory se řídí mixem podle směrovky. Mohlo by to být fajn, bude pak třeba za letu vyzkoumat, jak moc se mají otáčky motorů měnit v závislosti na výchylce směrovky. Kdyby se to podařilo tak jak doufám, dalo by se demontovat vodní kormidlo (skutečnái Catalina žádné nemá) a na vodě by se dalo pojíždět právě díky těm řízeným motorům. Věřím že to půjde. A ve vzduchu by to taky mohlo fungovat, kamarádovi takto docela pěkně lítá čtyřmotorák B-29, řídí směr jenom motory, nemá to ani křidélka ani kormidla!

V mezičase, kdy čekám na dodávku motorů, jsem začal s lakováním - chci to udělat trochu pohlednější, trup celý šedý ze stavebnice vypadá trošičku chudě. Lakuju autosprejem, snad to bude držet - ten šedý podklad je šíleně lesklý a nechce se mi to zdrsňovat.

Regulátory: Konzultoval jsem s p. Martinem Černým, použiju samostatně řízené dva regulátory, diferenciace tak do 30%, i tak to prý zatáčí hodně - asi jako výrazná směrovka. Takže bacha na větší diferenciaci - asi začnu s vodním kormidlem, motory 1:1, a budu postupně přidávat diferenciaci. Možná že to namixuju přes pomocný kanál a budu na něj mixovat směrovku i oba motory, směrovku se budu snažit omezit, a nechat zatáčet hlavně motory. To kvůli tomu, aby to hezky zatáčelo na vodě bez vodního kormidla.

Regly si objednám nové, 30 - 40A, ty naše super regly s vypínačem Jeti 30 eco (z Hangáru1) si schovám na větroně, u motoráku ten vypínač nevyužiju.

Takže Regly dneska dorazily, vzal jsem obyčejné 30A s lineárním BEC, a proto by měly jít spojit oba plusy, takže by to mělo na BEC dávat skoro 4A. To je taky důvod, proč jsem zvolil lineární BEC. V případě digitálu to spojovat nejde a musel bych jeden + vývod odpojit.

Chybí mi jen oba motory, ale už jsou na cestě. Ty dva motory jsem už napípal do vysílačky (viz výše), programoval jsem to jako dvoumotorák v Auroře. Našel jsem u Hitecu jeden zajímavý tip, jak ovládat dva motory, a přitom se to v Auroře programuje jako jednomotorák. Má to údajně to výhodu, že se digitálním trimem RT dají jemně seřídit tak, aby oba motory měly přesně stejný tah. Což mi přijde jako dobrý nápad - ten digitální trim - a zkusím si ho taky přimixovat do toho mého dvojmotorovéhu setupu. Ten návod od Hitecu je tady:RC groups

 Utěsněno! Udělám do Cataliny voděodolnou elektroniku, začnu přijímačem. Proto jsem jako přijímač zvolil Optimu 6 Lite, ta je v krabičce z Lexanu, to je takový umělohmotný papír. Jde tedy velice snadno sundat, pak na plošňák budu aplikovat tekutou izolační pásku StarBrite a po zaschnutí zase krabičku nasadím. Mělo by to být skoro úplně vodotěsné, jediné co musí čumět ven z té izolace, je tlačítko na přijímači, konektory a signalizační LEDky, jinak to bude zalité komplet, kolem tlačítka asi namatlám trochu silikonové vazelíny, vodu by to mohlo odpudit.

Serva pogumuju okolo šroubů, okolo kablíků a ve spárách kde se krabička dělí. Okolo tisícihranu přijde taky silikonová vazelína.

Regulátory budou důkladně zalité StarBritem z obou stran.


Osadil jsem motory . Potěšily mě, když dorazily. Jsou jako by z oka vypadly mým oblíbeným PowerHD. Jsou úplně totožné, řekl bych že je dělají ve stejné fabrice, jen lepí jinou nálepku. Dokonce byly i ve stejných krabičkách a se shodným příslušenstvím. Tyto motory mám i ve Swingovi a Virusovi a mám s nimi ty nejlepší zkušenosti. Jsou tam perfektní japonská ložiska NMB a ve Swingovi motor Power HD bez újmy přežil střemhlavý pád z několika desítek metrů přímo na kužel. Na obrázcích jsou motory tak jak přišly, pro montáž do Cataliny jsem samozřejmě hřídele posunul na klasickou přední montáž.

Jenže pak to začalo:Trápení s motory nebralo konce. Jeden z dodaných motorů silně házel, vypadalo to na ohnutou hřídelku. Takže jsem koupil novou, vyměnil ložiska za kvalitní Japonská, sestavil a ono to házelo pořád. Asi byl nakřivo svrtaný rotor. Vzdal jsem to a koupil na eMOTORS.cz kompletní sadu dvou motorů AEOLIAN C2830/1300kV. V eMOTORS se mi ochotně věnovali, technik mi ještě volal nazpět s nějakým upřesněním, a motory ihned poslali - druhý den jsem je měl na stole.

Tyto motory mají příjemný měkký chod, fungují oba dobře a jsou v nich dobrá ložiska, nic nevibruje. Takže konečně osazeno...

Křídlo jsem slepil epoxidem, a to včetně spojovací hliníkové trubky. Vzhledem k nevelkému rozpětí jsem zvolil tuto možnost (jednodílné křídlo) - bude to přeci jen pevnější. I tak se mi s odstupem času teď když je to smontované jako celek zdá to křídlo poněkud křehké. Rozhodně havárii to přežít nedokáže, hlavně aby to přežilo let ve vzduchu. Bude se muset lítat majestátně, maketově, žádná divočina!

Už se to dokončuje :-)

na motory jsou nasazené kryty, namontované jsou i vzpěry - ty nejsou funkční, je to pouze maketový prvek - ale opravdu slušivý. Vrtule jsem namontoval dvoulisté 8x6, obě pravotočivé. (Do budoucna mám v plánu protiběžné třílisté.) Vyzkoušel jsem tah motorů, docela dobře to jezdilo i se stojanem po zemi v kuchyni :-) Ověřil a upravil jsem nastavení v Auroře, doladil diferenciaci motorů v závislosti na směrovce.

NO A UŽ JE HOTOVO, I ZALÉTÁNO.

TOMÁŠI, DĚKUJU ZA PLAVECKÝ VÝKON NA RYBNÍKU V PURKRATICÍCH!

Ostatní viz sekce "Naše modely" a Video"....

Koptera Boženka - stavba

Podrobnosti
Kategorie: Uncategorised
Vytvořeno: 14. 11. 2015 15:21
Zveřejněno: 14. 11. 2015 15:21
Napsal Super User
Zobrazení: 7567

Vrchol mého snažení v oblasi kopter - kvadrokoptera Boženka. Po zkušenostech s minulými kopterami jsem si ujasnil požadavky, které by měla koptera splňovat: Delší výdrž na baterie (min. 15 minut), schopnost kvalitního filmování, FPV létání, a přitom schopnost i sportovního akrobatického létání. Takovéto požadavky nejdou moc dohromady, ale ukázalo se, že všechno toto může splňovat jediná univerzální koptera.

 

Inspirací mi byla koptera DoubleDecker, inspirovaná klonem QAV500. Zvolil jsem třípatrové uspořádání: "špinavé patro" (s pohonnými jednotkami a regly), odpružené "čisté patro" (s veškerou elektronikou) a "superčisté patro" s gimbalem a kamerou. Toto uspořádání je výsledkem mnoha zkoušek a diskusí s kolegou Jardou.Falconem, se kterým jsme řešili schopnost natáčet kopterou dokonalá videa. Rozpětí kvůli požadavku na FOV kamery vyšlo na 510mm.

Motory T-motor MN2214, vrtule DJI1038.

První návrh, který se málem dostal do realizace, jsem nakreslil kompletně v programu Sketchup. Všechna tři patra měla být z karbonových desek:

 

 

 

Základní požadavek na konstrukci byla NÍZKÁ HMOTNOST. Kamarád Standus mě přivedl na myšlenku PÁJENÍ HLINÍKU. Prý "Proč to děláte tak složité? Samý karbon, samý šroubek. Proč to nesvaříš z hliníku?" Po propočtení mi vyšlo, že hliník bude ještě o dost lehčí než karbon! Takže následovaly pokusy s pájením hliníku, které dopadly výborně - pájet to jde, a pájený spoj je pevnější než samotný výchozí materiál! Použitá pájka je Castolin 198 FC, pájeno autogenem.

 

Následovalo kreslení hliníkového špinavého patra ve Sketchupu, Jarda.Falcon ochotně vyfrézoval díly z hliníku a duralu, ramena vyšla přesně z ocasních trubek helikoptéry T-Rex 450L - průměr i délka jako na míru, sletoval jsem to - a dopadlo to přímo neuvěřitelně: Pevné, tuhé "špinavé patro", které váží 127g! Při návrhu špinavého patra jsem zohledňoval plánované regly Afro Slim, podvozek z T-Rexe 500 a napojení na "čisté patro" přes silentbloky v roztečích stejných jako měl původní vzor QAV500. Hliníkové patro dostalo nástřik napůl zinkovou černí a napůl temnou červenou. Lakování přidalo drastických 10g hmotnosti :-(

V této fázi jsem původně chtěl napojit kompletní čisté patro z Doubledeckeru (rozteče silentbloků jsou kompatibilní) a udělat letové zkoušky. Jenže právě se mi sešly potřebné komponenty na navržené čisté patro, takže jsem se rovnou pustil do výroby vlastního čistého patra.

 

Karbonové desky jsou vlastní výroby. Spodní čisté patro je z desky tl. 2,0mm, horní čisté je tl. 1,7mm. Použil jsem o 45° pootočené vrstvy karbonového plátna tl. 200 (zvenku) a 600 (uvnitř) a pryskyřici L285. Líc desky je hladký (naseparovaná skleněná deska), rub je matný (strhávací tkanina). Desky mi vyšly o něco silnější než jsem plánoval (asi o 0,3mm), ale možná je to tak dobře, viz dále letové vlastnosti. Obě části čistého patra (dolní a horní) jsou spojené dvanácti hliníkovými distančními sloupky vysokými 30mm.

Následovalo osazení čistého patra elektronikou a pak už jen jednoduché spojení špinavého a čistého patra silentbloky.

 

Osazené komponenty:

Řídicí jednotka APM2.5 + GPS Neo-6M + APM PowerModule, přijímač Optima9, MAVLink radio 433 MHz, FPV videovysílač ImmersionRC 5,8GHz + cloverleaf anténa, MinimOSD, univerzální osmikanálový 12V budič (pro buzzer, LED apod.), regly AfroSlim 20A, motory T-Motor 2214-11 kV920, vrtule DJI1038, gimbal Feiyu-Tech G3, kamera GoPro3+ Black edition, baterie 3s 4000mAh.

 

 

Pro anténu 433 MHz rádia je na boku helikopterového podvozku připravený držák, který přesně pasuje :-)

Anténa "cloverleaf" pro video 5,8 GHZ je osazena zespodu na způsob vemínka. Při tomto uspořádání nedochází k zastínění signálu při létání nad hlavou.

 

A je hotovo...

 

 Létání s Boženkou je čistá lahoda! Oproti všem kopterám, které jsem dosud měl možnost pilotovat, je řízení příjemnější, přesné, lehké, svižné a stabilní. Při záletu mi zůstala huba otevřená :-) Jsem doslova nadšen, vynikající letové vlastnosti přičítám nízké hmotnosti ve spojení s velkou tuhostí konstrukce.

 

Magickou hranici 1 kg hmotnosti se mi nepodařilo prolomit, kompletní Boženka bez baterie má 1070g. Letová hmotnost s baterií 3s 4000mAh je 1400g.

 

Proud ve visu je cca do 16A.

 

Ve visu drží na fleku, při prudkém sestupu jen čistě klesá bez vibrací, rychlé průlety mi připomínají létání s jetem, řídí se to přesně jako letadlo. Videozáběry jsou dokonalé, hladké, ani stopa po jello nebo vibracích, a to ani při velkých rychlostech.

 

 

Dalším vývojem Boženka dostala novou řídicí jednotku Pixhawk...

... a lepší GPS uBlox Neo-8M:

 

Tímto projektem jsem prozatím skončil s návrhem a stavbou kopter, v této chvíli nevím, co bych měl zlepšovat, Boženka se podařila na 100%, takže teď si budu užívat létání...

 Polétání s Boženkou před západem slunce (přepněte si na HD rozlišení!):

 Video není nijak upravované; je zde tak syrové, jak vylezlo z kamery.

 

O nás

Podrobnosti
Kategorie: Uncategorised
Vytvořeno: 1. 1. 2011 0:00
Zveřejněno: 4. 1. 2012 16:10
Napsal Joomla
Zobrazení: 439702

Na těchto stránkách je pokoukání a počtení o našich RC modelech, se kterými se neorganizovaně bavíme, a to při jejich stavbě, výzkumu, vývoji, vylepšování, létání, ježdění a plavání.